Snahy o vytvoření udržitelnějšího nízkouhlíkového hospodářství vedly k vytvoření několika energetických strategií, jejichž klíčovým faktorem je používání obnovitelných zdrojů energie. Tyto strategie mají vést ke snižování emisí skleníkových plynů a přispívat ke kontrole změn klimatu.
Důležitým podnětem k rozsáhlejšímu zapojení obnovitelných zdrojů energie se stal Klimaticko-energetický balíček 2020.  Jeho cílem mimo jiné je, aby se obnovitelné zdroje podílely na spotřebované energii z 20%. Směrnice EU z roku 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů usiluje o zvýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030 až na 32%.

Evropa hraje v současnosti hlavní roli v boji se změnou klimatu a v přecházení k čisté energii. K efektivnímu splnění cílů, které stanovila Pařížská dohoda, může přitom zásadním způsobem přispět právě zapojení větrných elektráren.
Ve větrném sektoru jsou velice nadějným zdrojem elektrické energie mořské, tzv. offshore, větrné elektrárny. Lze očekávat, že právě tyto elektrárny budou mít velký význam při dosahování výše zmíněných klimaticko-energetických cílů EU.
V Evropě se tento typ elektráren nachází hlavně v Severním a Baltském moři. Budování těchto větrných elektráren však s sebou přináší i určité limity, spojené zejména s jejich výstavbou. Největší překážkou je pří ní maximální hloubka vody, která nesmí přesáhnout 50 – 55 metrů. 

Východisko z tohoto problému nabízí technologie plovoucích větrných elektráren, pro níž takto striktní omezení hloubky neplatí.  Plovoucí větrné farmy totiž mohou fungovat i v hloubkách několika set metrů.
 Nová evropská plovoucí větrná elektrárna se v současnosti staví v Portugalsku. Budou ji tvořit tři plovoucí jednotky s celkovým výkonem dosahujícím 25 MW. Odhaduje se, že do roku 2030 dosáhne výkon plovoucích větrných elektráren v Evropě 4 až 5 GW.