Vzdělání v každém věku
Jak to je dnes se vzděláním? Do určité míry je povinné, potom už je dobrovolné, ale v podstatě nutné. Každý člověk se ve své podstatě vzdělává od narození až po svou smrt. Ať už je to studiem z knih, nebo škola života.
Dnešní doba je pro předchozí generace značně složitá a komplikovaná, plná technických vymožeností, které je pro starší spoluobčany složité ovládat. Co třeba takový telefon. Už to není přístroj, který stojí na stole, vede k němu kabel a má ciferník a sluchátko, do kterého se i mluví. Dnes vypadá telefon jako krabička bez tlačítek, pouze s velkou obrazovkou a senioři se často bojí takové přístroje ovládat. A i když mají zájem jít s dnešní dobou, je pro ně velmi složité tuto dobu a její techniku pochopit a ovládnout. Proto tu existují možnosti pro seniory, kdy se mohou v kurzu učit ovládat počítač a internet, dozvědět se o tom, jaké nelegální praktiky k jejich okradení jsou dnes používány a jak se jim bránit. I senioři mají zájem cestovat, aby se domluvili, učí se cizí jazyky, především angličtinu. Protože se svou ruštinou, kterou už téměř zapomněli, se nikde nedomluví. Chtějí rozumět svým vnoučátkům a jejich světu, což je nutí se celý život i na stará kolena vzdělávat ve věcech, které by je před lety ani nenapadly, že budou potřebovat znát.
A tak se senioři snaží držet krok s dobou. Pravda, občas zní dost komicky, když se dvě seniorky o holých baví o tom, do jakého levelu postoupili u nějaké hry, kterou hrají naši pubertální potomci. Nebo když stařeček ve vlakovém kupé vytáhne z jeho stoleté tašky tablet, připojí sluchátka a hraje velice zaujatě jakousi hru o mafiánech.
Pochopitelně jsou obory lidské činnosti, jako například obor zdravotnictví, kde celoživotní vzdělávání je samozřejmostí a nutností, která zachraňuje životy.
Možností ke vzdělání je spoustu a kdo se vzdělávat chce, ten si najde i způsob, jak se vzdělávat.